Dějiny Hrozové

26. listopadu 2009 v 22:14 | Bohuslav Fajkus |  Hrozová
Hrozová

místní část obce Rusín


Obec Hrozová leží v jižní části osoblažského výběžku nedaleko státní hranice s Polskem. Z Krnova je to asi 30 km přes Město Albrechtice a Slezské Rudoltice.

Dějiny do roku 1945 ....
Počáteční osídlení bylo slovanské, jak svědčí názvy obce uváděné v nejstarších písemných pramenech. První písemná zpráva o existenci Hrozové je z roku 1309. Obec tehdy patřila Konrádovi z Koberna, synovi Herborda z Fülme, vlivného vazala olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburka. Bruno se ve 13. století zmocnil osoblažského výběžku a přiváděl do něj osadníky z Německa a přiděloval jeho části svým manům za zásluhy jako léna. Herbord dostal území s hradem Fulštejn (dnes v Bohušově).
Hrozová patřila sice územně do Opavského knížectví, ale jako léno Olomouckého biskupství patřila právně do Moravy. Hrozová dala tak později jméno jedné z těchto "moravských enkláv ve Slezsku", zahrnující po dobu své existence často i nedaleké Pelhřimovy. K fulštejnskému panství patří Hrozová až do roku 1566. V té době už je obyvatelstvo vesnice německé, které svou vesnici nazývá Grosse.
Potom se v držení obce střídají šlechtické rody Sedlničtí z Choltic, Trachové z Březí, Lvi z Rožmitálu a posledními jsou Pinové z Friedenthalu. Friedenthalové nechali ve vsi v roce 1871 zbořit zchátralý zámek stojící na místě původní tvrze, o které je zmínka z roku 1642, kdy byla vypálena Švédy. Bohužel se nezachoval ani "zámeček ve švýcarském stylu", postavený na místě zbořeného zámku, protože byl zlikvidován v 70. letech minulého století.
Kostel je dnes hlavní pamětihodností vesnice. Je zasvěcen sv. Michaelu Archandělovi a je uváděn již v roce 1309, stejně jako vesnice. Areál farního kostela včetně ohradní zdi kolem přilehlého hřbitova je zapsán na seznamu nemovitých kulturních památek okresu Bruntál.
Jádro kostela je raně gotická stavba z poslední čtvrtiny 13.století, která byla během let několikrát přestavována a upravována. V 15. století byla přistavěna zákristie a v 19. století nad ní oratoř. V roce 1758 byla upravena gotická okna na barokní. V 19. století byla provedena výměna krovu, zaklenutí lodě, přistavěna jižní vstupní předsíň, rekonstruována čtyřboká věž do dnešní podoby, přistavěno schodiště na novou kruchtu, vydlážděna podlaha mramorem. V 90. letech minulého století byla nahrazena břidlicová střecha plechovou (snad jen provizorní) a v roce 2004 opravena kamenná zeď kolem hřbitova.
V interiéru je neorománský hlavní oltář z roku 1891 zhotovený podle skic opavského umělce Paula Assmanna, který se podílel i na výzdobě kazatelny s neorománským sloupkem a snad i na freskách na klenbě (bohužel přemalovaných).
Oltářní plátno s obrazem archanděla Michaela je z roku 1851 od A. Sperlicha. Kruchta je dřevěná na pseudorománských sloupcích z roku 1893. Obraz sv. Václava na koni z roku 1938 je přivezený novými českými osadníky z Volyně po 2. světové válce. Varhany z roku 1893 jsou od firmy Rieger z Krnova, kostel však měl varhany patrně již v roce 1672. Ve věži jsou dva zvony, věžní hodiny z roku 1926 od firmy Beitel z Moravského Berouna se dokonce po létech podařilo uvést do chodu.
Další památkou je socha Panny Marie s Ježíškem (Madona z Hrozové) z doby po roku 1500, která se ještě v roce 1950 nacházela v místní kapličce. Dnes je vystavena ve Slezském zemském muzeu v Opavě. Socha je dřevěná, dutá, vysoká 138 cm a je poškozená a zřejmě neúplná. V roce 1999 byla jedním z exponátů výstavy "Od gotiky k renesanci - výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550", pro niž byla socha restaurována (více viz v článku Madona z Hrozové).
Škola v Hrozové existovala již v roce 1610 a měla jednoho učitele, který současně býval varhaníkem v kostele. Bydlel ve školní budově vzadu za kostelem. Dodnes zachovaná budova byla postavena v roce 1854, měla břidlicovou střechu a přístavek. Škola byla jednotřídní a mívala i více než 60 žáků, do roku 1879 ještě daleko více, protože do ní docházely děti nejen z Rusína, ale také i z blízkého Koberna.
Vesnice leží nad potokem Hrozová, který z části tvoří státní hranici vytvořenou v roce 1742, a protíná ji cesta lemovaná z obou stran domy. Jedná se převážně o usedlosti, některé si uchovaly pozdně klasicistní a eklektické fasády z 19. století. Zachovala se také hasičská zbrojnice z roku 1898, několik kamenných křížů, secesní fara a dvě kapličky.
V roce 1834 má ves 436 obyvatel, v roce 1900 348 obyvatel a v roce 1945 245 obyvatel. Protože se vesničané okolo roku 1560 přiklonili k luterskému protestantismu, byla jejich farnost v roce 1626 po rekatolizaci přifařena k Fulštejnu (dnes Bohušov). Za císaře Josefa II jim byla přidělena lokálie a svou faru získali zase až v roce 1862.
V roce 1874 se ve vsi uplatnila první jednoduchá mlátička, první secí stroj v roce 1889 a v roce 1910 již moderní parní mlátička. Elektrifikace vesnice byla provedena v roce 1932. V roce 1934 byla pořízena motorová hasičská stříkačka.
V roce 1938 byla Hrozová připojena k Německé říši v rámci župy Sudety. V roce 1939 musela většina německých mužů narukovat do války a mnozí se již nevrátili živí. Po těžkých bojích na Osoblažsku vstoupily dne 23. března 1945 do Hrozové jednotky sovětské armády.

.... po roce 1945
Konec 2.světové války znamenal pro další vývoj Hrozové naprostý zvrat. V důsledku tragédie této hrůzné války vyvolané Německem byli němečtí obyvatelé Hrozové, stejně jako v podst. všichni sudetští Němci, odsunuti z Československa. Byl mezi nimi i hrozovský rodák, pozdější profesor Mnichovské univerzity Josef Scharbert, iniciátor znovuvybudování válkou zničené kaple v blízkém Rusíně v roce 1993 (více viz v článku Rusín-historie a současnost). Do Hrozové přicházejí noví obyvatelé pocházející z různých míst ČSR. Např. Tylečkovi ze Staré Vsi nad Ondřejnicí, Strnadovi od Olomoucka, Sobkovi od Lipníka, jiní z Valašska, Slovácka a také ze Slovenska. Prvním místním správním komisařem v Hrozové byl určen Okresní správní komisí v Krnově Václav Veit, respicient finanční stráže v Rusíně.
Vesnice byla sice válkou poničená, ale již 2. září 1946 byla zahájena výuka v obecné škole. Prvním učitelem byl Jaroslav Kavalíř. Škola byla pro nedostatek žáků uzavřena v roce 1961.
V roce 1947 přicházejí do Hrozové volyňští Češi - reemigranti ze západní Ukrajiny, kde pobývali od roku 1868. Volyňští Češi si zachovali čistý rodný jazyk, stejně i zvyky a obyčeje ze staré vlasti. Mnozí se zapojili do řad 1.čs.armádního sboru a bojovali za osvobození staré vlasti. Z Hrozovských to byli: Barfajt, Dvořák, Herblich, Janko, Kovář, Kubín, Moravec, Pala, Samec, Zumr. Na cestu z Volyně se vydali v březnu 1947. Bylo mezi nimi několik stařenek, které se narodily ještě v Čechách, celý život prožily na Volyni a pak se vrátily zpět. Byly to paní Barfajtová, Kubáčková, Kubínová, Samcová a Stryjová.
Noví hrozovští obyvatelé byli známi nejen svou pracovitostí, ale také schopností se bavit a kulturně vyžívat. Slavili církevní svátky a dodržovali lidové tradice. Spolu s Rusínskými zpívali v kostelním pěveckém sboru Stanislav a Marie Herblichovi, Václav Janko a Emílie Pallová. Mnozí byli také členy ochotnického divadelního souboru v Rusíně. Kulturu zajišťovalo také pojízdné kino a místní knihovna.
V roce 1950 byl ustanoven v obci MNV a jeho prvním předsedou se stal Josef Jandík. Noví Hrozovští, jako rodilí rolníci, byli hrdí na svou samostatnost a podnikavost a proto se velmi těžce smiřovali s nátlakem kolektivizace. První pokus o založení JZD byl uskutečněn v roce 1952, prvním předsedou byl rovněž Josef Jandík.
V roce 1953 měla vesnice 134 obyvatel. Byly tu tyto živnosti: pekařství, obchod s potravinami, hospoda a obuvnictví. V poválečných létech pomáhali pohraničním obcím s obnovou tzv. kmotři. Kmotrovským městem Hrozové byla Jaroměř, která pomáhala vesnici finančně, dodávkou šatstva, vybavením pro hasiče a výpomocí při žních.
V roce 1950 byl v Hrozové uskutečněn unikátní nález antických mincí. Velkým přínosem bylo zavedení autobusové linky Krnov-Slezské Pavlovice v roce 1956, která znamenala první dopravní spojení vesnice s okolím.
Po druhém, opět neúspěšném, pokusu o provozování fungujícího JZD došlo v roce 1961 k převedení hospodářství do státních statků. Pro nedostatek pracovního uplatnění v zemědělství odchází většina obyvatel do průmyslových měst. Posledními samostatně hospodařícími rolníky byli Alžběta Kořínková a Václav Vegricht. Vesnice se vylidnila. Zanikla škola, hospoda i jiné činnosti. Hrozová se stává vesnicí chalupářskou.
V roce 1960 byla provedena reorganizace státní správy a Hrozová patří nyní do okresu Bruntál, místo dosavadního okresu Krnov. V roce 1964 byl ustaven společný MNV pro obce Rusín, Hrozová a Matějovice se sídlem v Rusíně, v roce 1980 zřízena středisková obec Rusín s místními částmi Hrozovou a Matějovicemi.
Po roce 1989 mnozí dostali v restituci zpět svůj majetek. Marie Šteflová založila zemědělskou farmu a Karel Sobek vybudoval strojírenskou dílnu. Jeden z prvních hrozovských chalupářů ing. Vladimír Nejez začal sbírat dokumenty o historii Hrozové a dalších obcí na Osoblažsku. První shrnutí historie Hrozové bylo vydáno v roce 2002 v publikaci Hrozovské listy.
Tyto aktivity daly v roce 2004 podnět k založení občanského sdružení Královský stolec. To si dalo za cíl oživení regionální historie, obnovu zapomenutých tradic, opravy drobných sakrálních a světských staveb, organizování výstav, koncertů a naučných výletů pro děti. Bylo iniciátorem obnovy stromové aleje podél cesty do Pelhřimov, obnovy již zapomenutého paličkování na Osoblažsku, vydání hudebního CD Varhany z Osoblažska, výroby dřevěné sochy jako nové hrozovské madony. Navázalo spolupráci s obcemi Rusín, Slezské Rudoltice, Bohušov, Slezské Pavlovice, Hlinka, sousedními polskými obcemi a s původními německými rodáky.

V současnosti žije v Hrozové 17 stálých obyvatel. Rozloha katastru obce je 534 ha. V roce 2009 oslavila vesnice 700. výročí svého založení, resp. od první zmínky v historických listinách (text listiny viz První zmínka o Hrozové).

Zpracoval: Bohuslav Fajkus, 2009









 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.