Prosinec 2009

Knížectví ratibořské

27. prosince 2009 v 21:32 | Bohuslav Fajkus |  Ratibořsko

V roce 1138 byl doposud celistvý polský stát rozdělen na úděly mezi 4 syny knížete Boleslava III. Křivoústého. Slezsko obdržel Vladislav II.Vyhnanec. Toto slezské knížectví však bylo roce 1173 rozděleno na další 3 menší úděly. Úděl ratibořský získal mladší Vladislavův syn Měšek.

V letech 1201-1281/82 bylo Ratibořsko sloučeno s knížectvím opolským, v letech 1281/82-1290 s knížectvím těšínským a v letech 1336-1377 s knížectvím opavským. V obdobích 1290-1336 a 1377-1521 bylo samostatným knížectvím. V letech 1377-1384 a 1421-1437 patřilo k ratibořskému knížectví také Krnovsko.

Ratibořskému knížectví vládli 163 let Piastovci, po vymření jejich ratibořské větve mu vládli 185 let Přemyslovci, a po vymření této vedlejší přemyslovské větve v roce 1521 sdílelo Ratibořsko další společný osud s knížectvím opolským. V roce 1840 bylo Ratibořské knížectví obnoveno v rámci Pruska a obsahovalo také části Opavského a Krnovského knížectví, které připadly Prusku po rozdělení Slezska v roce 1742 po vyhrané válce s habsburskou monarchií.

Státoprávní příslušnost Ratibořska:
- 1292/1327 k Polsku
1292/1327 - 1742 k zemím Koruny české (1292 spojenecká smlouva, 1327 léno)
1742 - 1945 k Prusku resp. Německu
1945 - k Polsku

Přehled knížat ratibořských:
Předchůdci:
1102 - 1138 Boleslav III. Křivoústý, kníže polský (syn Vladislava I. Hermana a Judity Přemyslovny)
1138 - 1146 Vladislav II. Vyhnanec, kníže slezský (syn Boleslava III. Křivoústého)
1163 - 1173 Boleslav I. Vysoký a Měšek I. Křivonohý, formální knížata slezská (synové Vladislava II.)

Knížata ratibořská:
Piastovci
1173 - 1211 Měšek I. Křivonohý, kníže ratibořský, od 1201 kníže opolsko-ratibořský (syn Vladislava II. Vyhnance, manželka Ludmila Přemyslovna)
1211 - 1230 Kazimír I., kníže opolsko-ratibořský (syn Měška I. Křivonohého, m.Viola Bulharská)
1230 - 1246 Měšek II. Otylý, kníže opolsko-ratibořský (syn Kazimíra I., m. Judita Mazovská)
1246 - 1281/82 Vladislav I., kníže opolsko-ratibořský (syn Kazimíra I., m. Eufemie Velkopolská)
1281/82 - 1290 Měšek I. Těšínský a Přemysl I. spolu, knížata těšínsko-ratibořská (synové Vladislava I.)
1290 - 1306 Přemysl I. sám, kníže ratibořský (syn Vladislava I., m. Anna Mazovská)
1306 - 1336 Lešek, kníže ratibořský (syn Přemysla I., sestra Anna Ratibořská)

Přemyslovci
1336 - 1365 Mikuláš II., kníže opavsko-ratibořský (syn Mikuláše I. Opavského, m. Anna Ratibořská)
1365 - 1380/82 Jan I., kníže opavsko-ratibořský, od 1377 kníže ratibořsko-krnovský (syn Mikuláše II. , m. Anna Hlohovská)
1380/82 - 1424 Jan II. Železný, kníže ratibořsko-krnovský (syn Jana I., m. Helena Litevská)
1424 - 1437 Václav II. a Mikuláš V. Krnovský spolu, knížata ratibořsko-krnovská (synové Jana II.)
1437 - 1456 Václav II., sám, kníže ratibořský (syn Jana II., m. Markéta ze Szamotuly)
1456 - 1493 Jan III., kníže ratibořský (syn Václava II., m. Magdalena Opolská)
1493 - 1506 Mikuláš VI., Jan IV. a Valentin Hrbatý spolu, knížata ratibořská (synové Jana III.)
1506 - 1521 Valentin Hrbatý sám, kníže ratibořský (syn Jana III.)

První zmínka o Matějovicích

27. prosince 2009 v 16:39 | Bohuslav Fajkus |  Matějovice

Dokument s první zmínkou o Matějovicích
Převzato z Codex diplomaticus et epistolaris Bohemiæ, V-1

483.

Bruno, dei gratia Olomucensis episcopus, dilecto sibi Theodorico de Broka, famulo suo, in perpetuum. Dignum esse censemus et consonum racioni, ut eos, qui se nobis et ecclesie nostre obsequiosos exhibent et paratos, quodammodo speciali dilectionis studio prosequamur. Hinc est, quod notum esse volumus tam presentibus quam futuris, quod nos tibi tuisque heredibus pretextu serviciorum tuorum necnon fratris tui Iohannis, militis nostri, que nobis et ecclesie nostre exhibuistis, et intenditis in posterum exhibere, mansum et dimidium sitos in villa nostra Mathistorf, quos de nostro consensu emptionis tytulo dinosceris comparavisse, conferimus liberaliter et libenter, iure feodi perpetuo possidendos. Ut autem hec nostra donacio tibi tuisque heredibus rata permaneat, dari fecimus presens scriptum sigilli nostri munimine robotarum; addicientes eciam tibi de gratia speciali, ut eadem bona ad heredes tuos tam feminas quam masculos transferantur. Huius rei testes sunt: Heydolfus decanus, Conradus, scolasticus ecclesie nostre, Iohannes de Ketschir capellanus noster, Iohannes et Arnoldus, notarii nostri, Herbordus de Fullenstein dapifer noster et Iohannes filius suus, Henricus et Iohannes de Broka, Otto de Lyuonia, Henricus Struz milites nostri et quamplures alii. Datum in Fullenstein anno Domini millesimo CoCo sexagesimo VIo, in die Omnium sanctorum.


Kylešovice - o vánocích ve slezském nářečí

9. prosince 2009 v 21:15 | Bohuslav Fajkus |  Opavsko


O vanocach
Jak ten svaty Mikolaš a kaj se po tym zlatym provaže spušča z neba nadul, tak to zlate čelatko se na ščedry džeň na ščeně něukazalo. Před ščedrum večeřum pokluzeny popředy dobytek a drubež a potem šedli všeci domaci ku stolu. Na stole nesměla chyběč černa mačka z mandloma a hrozenkoma, uvařilo se ji oto tak moc, že vydržela baj do noveho roku. V davnych časoch něbylo stromkuv vanočnych, zřidka kdy šak chyběl v chalupach Betlem.




Úryvek z knihy R .Gudricha "Kronika obce Kylešovic", 1932 (upraveno).
Gudrich v knize zachytil místní mluvu - "aby po staletích potomci Kylešovanů věděli, jak se v roce 1932 v obci mluvilo".
Rudolf Gudrich (1862 Hrabyně - 1937 Opava) - jedna z nejvýraznějších osobností Slezska, učitel obecné školy v Kylešovicích (1882-87), potom také ředitel (od 1917), zakladatel 1.českého hasičského sboru ve Slezsku (1884), starosta Slezské hasičské jednoty zemské (1896), zakladatel Pěveckého sdružení slezských učitelů (1906), poslanec Slezského zemského sněmu (1909), předseda Ústředny sirotčích spolků slezských.
Více Pavelčíková, Nina: Rudolf Gudrich: muž, se kterým se doba snažila držet krok. Ostrava 2007.