Johanité v Hrobníkách

19. března 2010 v 15:41 | Bohuslav Fajkus |  Hlubčicko
Stručná historie johanitů.
Středověké řeholní společenství johanitů vzniklo v Jeruzalémě v období krátce po 1. křížové výpravě ze staršího špitálního bratrstva, založeného původně kupci z italského přístavního města Amalfi. Za zakladatele je považován benediktin Gérard Tonque. Špitální společenství se poté militarizovalo a společně s templáři představovalo hlavní vojenskou sílu křesťanských státečků v Palestině. Postupný úpadek těchto státních útvarů a jejich definitivní konec v roce 1291 donutil johanity hledat novou orientaci pro další plnění svého poslání.
Nalezli ji na ostrově Rhodu v Egejském moři, formálním panství byzantského císaře, který rytíři Řádu sv. Jana Jeruzalémského s pomocí Janovanů v letech 1506-1509 obsadili. Vybudovali zde řádový stát, vlastně základnu dalšího boje s Turky, kteří získali na Byzantské říši v podst. celou Malou Asii a v roce 1453 se jim podařilo dobýt i Konstantinopol. Z tohoto ostrova vedli johanité účinné bojové akce a poutali tak značnou část tureckých sil, jež by jinak mohly být použity v boji s italskými námořními městy či s národy na Balkánském poloostrově. V roce 1522 byli Turky z ostrova Rhodos vyhnáni, ale získali od císaře Karla V. Habsburského ostrov Maltu jako svou novou základnu. Od té doby byli nazýváni také maltézskými rytíři a jejich znak - osmihrotý kříž - byl nazýván maltézským křížem (viz obr.).

Johanité v Evropě.
Zároveň však řád už v té době obhospodařoval v Evropě nemalé majetky a zabýval se i dalšími činnostmi typickými pro duchovní řády. Johanité se na svých majetcích věnovali duchovní a případně i špitální péči či školní výchově, ovšem většinou jen v míře nezbytně nutné. Sami obvykle špitály ani nezakládali. Nelze zcela vyloučit skutečnost, že panovníci rádi předávali johanitskému řádu pohraniční území vhodné ke kolonizaci, aby tyto oblasti používaly výhod ochrany církve a kanonického práva v době případného vpádu ze sousední země. Tradují se také jejich zásluhy k ochraně hranic a cest. Johanité však spíše udržovali majetky v evropských státech především proto, aby je užívali jako ekonomickou základnu pro svoji aktivitu v místech střetu s islámem, tj. nejdříve ve Svaté zemi a později na Rhodu. Vydržování ozbrojených oddílů by je příliš finančně vyčerpávalo a navíc šlo o činnost, kterou měl ve středověku z principu zajišťovat panovník. Např. komendy na severu Moravy by neorganizovaly ochranu proti slezskému území, kde se nacházely johanitské domy, které náležely ke stejné administrační struktuře.
V Evropě mají sídla hlavně v Itálii, Francii, Španělsku, dále v Anglii, Německu. Odtud pronikají dál na východ Evropy. Do Slezska přišli již v polovině 12. století a někdy před rokem 1166 obdrželi od knížete Jindřicha Sandoměřského ves Zagość v Malopolsku. V roce 1187 dostali kostel sv. Michaela archanděla v Poznani (johanity přejmenovaný na sv. Jana Jeruzalémského) a později mnoho dalších kostelů, klášterů a vesnic. První komenda řádu byla založena v roce 1189 v Týnci nad Slezou. Do Čech přišli johanité za krále Vladislava II., který se s nimi mohl setkat během 2. křížové výpravy, kolem roku 1169 a to do Prahy. Zakládají dále komendy v Horažďovicích, Mladé Boleslavi, Černém Dubu, Žitavě a Kladsku. Ve 12. století pronikají také na Moravu a zakládají komendy v Ivanovicích, Horních Kounicích, Přibicích a také v Hrobníkách. V roce 1213 uděluje moravský markrabě Vladislav Jindřich johanitům privilegium, že mohou zakládat vlastní vsi a usazovat v nich Němce. Začíná období tzv. velké kolonizace rozsáhlých území a s ní proud německých kolonistů přicházejících na Moravu. Tak také vznikla hrobnická komenda johanitů s městem Hlubčicemi a membrem Opavou. Ke komendě patřilo postupně 12 vesnic (nebo jejich částí): Lysotice, Šimborn, Novosady, Dětmárov, Babice, Bernartice, Jaronov, Lidměřice, Drslav, Vávrovice, Vršovice a Malé Hoštice. Na protilehlé straně moravských hranic, v Opolsku, ležela komenda johanitů v Makově a ještě dále komenda v Kozlí.
Ve 14. století byly vytvořeny dvě organizační jednotky - německé a české převorství. K českému převorství patřila území Čech, Moravy, Slezska s Velkopolskem, Rakouska s Korutanskem, Štýrskem a Kraňskem. Na území Čech bylo 11 komend, na území Moravy 9 komend - Ivanovice-Orlovice, Horní Kounice, Přibice, Staré Brno, Kroměříž, Mutěnice, Brtnice, Hrobníky-Hlubčice, Opava. Komendy hrobnická a opavská však byly organizačně zařazeny do slezské části, kde bylo ještě dalších 10 komend. V čele tohoto teritoria stál převor, označení velkopřevor se používalo až od 17. století. Ve středověku se také nepoužívalo rozdělení na tzv. kněžské a rytířské komendy. V hodnosti komtura, správce komendy ve jménu převora, se mohli tedy střídat kněží i rytíři.
Z 12 komend českého převorství ve Slezsku mělo školu 9 komend a to Střihom, Břeh, Hlubčice, Kladsko, Vratislav, Rychbach, Goldberk, Lemberk, Malá Olešnice. Možná i ve zbylých třech, ale nejsou dochovány prameny. Zpočátku pocházeli učitelé z johanitského konventu, od 14. století to byli také učitelé z měst, často s akademickou hodností.

Johanité v Hrobníkách.
První písemná zmínka o moravských Hrobníkách je z roku 1239 v listině Měška II. Opolsko-Ratibořského, kde jsou zapsány jako Hrobnic. Po roce 1272 udělil hrobnickým johanitům král Přemysl II. Otakar právo patronátu nad farním kostelem v Hlubčicích (viz foto). Na starost dostali
Kostel v Hlubčicích
také špitál sv. Jana Evangelisty založený královnou Kunhutou. Tím se na čas spojily dějiny Hrobníků a Hlubčic. Farní kostel Narození Panny Marie pochází z 13. století a hlubčická farnost patřila k biskupství olomouckému, stejně jako celé území Hlubčicka či Ketřska. Probošty hlubčického kostela byli často právě hrobničtí komtuři.
Johanité si v Hlubčicích zřídili řádový dvůr, kde se usadili. Stál v místě dnešního náměstí Armii Krajowej. V roce 1282 se však vyhrotila nevraživost hlubčických občanů ke komendě johanitů v Hrobníkách, chráněné různými imunitami a držící navíc tolik výsostný patronát kostela v jejich městě. Letité výhrady časem přerostly v otevřené nepřátelství, jehož projevem bylo přepadení a vydrancování johanitského sídla. Příměří musel zprostředkovat sám kníže Mikuláš I. Opavský a ve snaze neztratit přízeň ani jedné ze soupeřících stran sjednal i finanční satisfakci ve výši 20 hřiven.
Od roku 1282 měli johanité na starost školu v Hlubčicích. Po roce 1282 byly v městských hradbách vytvořeny dvě branky pro vypouštění dobytka z johanitského dvora na pastvu.
Po vzniku Opavského knížectví v roce 1318, které bylo vyčleněno z Moravy, patřily územně Hlubčice i Hrobníky do tohoto knížectví. Město Hlubčice bylo druhým největším městem knížectví a také sídlem zemského hejtmana. V letech 1377-1503 bylo přerušovaně dokonce sídlem samostatného knížectví. Opavský kníže Mikuláš II. již kolem roku 1351 svěřil hrobnickým johanitům dohled nad špitálem sv. Mikuláše v Opavě. V roce 1359 vystavěl Mikuláš II. pro johanity v Opavě nový kostel sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty a někdy mezi léty 1368-1376 byla u tohoto kostela zřízena samostatná komenda, znamenající konec hrobnického membra v Opavě. Zde je vhodné se zmínit, pro představu, jaké byly asi kapacity středověkých špitálů. Např. v opavském špitále bylo místo pro 13 žen. Nemocní měli také zajištěnou stravu, bylo to jedno masité jídlo denně a dva chleby týdně.
V roce 1448 se v Hlubčicích uchytili františkáni, jejichž konvent byl osazen z Kozlí. V roce 1501 postavili johanité vedle farního kostela pozdně gotickou kapli sv. Fabiána a Šebestiána. V 1. polovině 16.století (1535), kdy Hlubčice ovládli luteráni, odešli johanité zpátky do Hrobníků. Vyklidili řádový dvůr, z kterého se postupně stávala ruina.
V Hrobníkách postavili špitál. V roce 1551 dal komtur Jiří Pruskovský z Pruskova postavit v Zámek v Hrobníkách
Hrobníkách zámek (viz foto) na místě předchozího statku z 15. století. Nad vchodem do zámku je vsazena kamenná deska komtura (viz foto) s jeho erbem (využívajícím symbolů starého rodového erbu - jelena a podkov) a datem výstavby. Komtur porušil slib čistoty a oženil se s velkou slávou v Praze v roce 1568 s baronkou Ursulou z Lobkowicz. Papež Řehoř XIII. jej v roce 1579 sesadil z úřadu, ale komtur zůstal v úřadu až do konce života. Stihl ještě postavit kostel sv. Kateřiny v blízkých Babicích.
V roce 1639 byl komturem Adam Vratislav z Mitrovic, který byl zároveň zplnomocněným
Deska komtura
preceptorem českého převorství johanitů. Na počátku 18. století komtur hrabě Herberstein založil u zámku ohrazenou okrasnou zahradu a oranžérii. V rozlehlém lesíku směrem na Bernartice stála sloupová Sibylina svatyně, v níž byla umístěna její socha. V blízkém rybníčku chovali kapry.
Po roce 1742, kdy došlo po válce rakousko-pruské k dělení Slezska, zůstala část opavského knížectví v pruském záboru. Stará hranice na řece Pštině byla totiž ignorována a nově vytýčená posunuta dále na západ až k řekám Opavě a Opavici. Hlubčicko, včetně Hrobníků a devíti vesnic k nim patřících, je tedy od té doby součástí Pruska a následně Německa až do roku 1945. Význam města Hlubčic upadl a už nikdy nezaznamenal takové důležitosti, jakou měl ve středověku. Město a posléze celé Hlubčicko bylo poněmčeno. Velkorysé kolonizační povolenky z 13. století k usazování Němců se během staletí proměnily na nekompromisní germanizační diktát německé většiny. V roce 1810 byla johanitská komenda v Hrobníkách pruskými úřady na základě sekularizace zrušena.
V roce 1813 koupil ves Hrobníky královský tajný rada Bedřich Vilém Bernard von Prittwitz. Za Prittwitzů zmizely exotické rostliny i oranžérie. Později se majitelem Hrobníků stal Mendel Samuel Berliner, Žid z Prudnicka. Dal zbourat druhé patro zámku, zasypat rybník, vykácet lesík a zlikvidovat Sibylinu svatyni. V meziválečné době ve 20. století se v zámeckém rytířském sále nacházela vyhlášená restaurace. Tehdejší majitel přistavěl k zámku na západní straně altán. Po 2. světové válce zámek několik desetiletí chátral. Teprve až v roce 1993 byl opraven a další opravy jej ještě čekají.
Poblíž zámku se nachází johanitský kostel Stětí sv. Jana Křtitele, patrona johanitů. Jejich znak, osmihrotý kříž, najdeme i na kostelní věži a střeše. V roce 1700 nechal komtur Zikmund baron Thun kostel, v roce 1586 přestavěný, zbořit a vystavět nový větší kostel z kamene a cihel. Věž byla později přestavována, zachována je jen část věže z 16. století. V roce 1904 byl kostel po zbourání presbyteria a zákristie zvětšen směrem východním a získal tak dnešní podobu. Hlavní oltář je zasvěcen patronu kostela a vytvořil jej v roce 1884 německý řezbář Paul Ondrusch (1875-1952) z Hlubčic. Na kazatelně je umístěn obraz Matky Boží Čenstochovské z počátku 18. století, který s sebou přinesli osadníci z Nastasova na Tarnopolsku po 2. světové válce. Na stěnách v kostele jsou upevněny náhrobní desky hrobnických kněží z 19.-20. století. Zvenčí u apsidy stojí památník padlých hrobnických obyvatel v 1. světové válce.
Kdy přesně vznikl v Hrobníkách kult svaté Barbory se neví. Zachovala se však zpráva z osoblažskéKaple sv.Barbory
děkanské matriky z roku 1691, že na udržení kapličky sv. Barbory a vedle ní tryskajícího pramene byl určen kapitál ve výši 2314 zlatých. V roce 1697 založil správce farnosti Ondřej Antonín Lassmann v Hrobníkách bratrstvo sv. Barbory, které bylo potvrzeno papežem. Barokní kaple sv. Barbory byla postavena v roce 1701 za komtura Thuna. Dnešní podobu (viz foto) získala po důkladné revitalizaci, na střeše vidíme maltézský kříž.. Byla také restaurována socha sv. Barbory zhotovená Paulem Ondruschem. Už v 19. století lidé věřili, že voda ve studánce u kaple má blahodárný účinek na žaludek a na zrak a tak přitahovala poutníky z celého Slezska. Dnes se však voda ze studánky nepoužívá.
V roce 1785 postavili johanité v Hrobníkách velkou budovu fary pro své farní administrátory, zvenčí je dnes v poněkud pozměněné podobě. Nedaleko stojí neogotická budova starého špitálu postavená v roce 1891 na místě dvou původních johanitských špitálů. Jako ošetřovatelky zde působily řeholní sestry alžbětinky. Dnes budovu užívá místní škola.
Na nedalekém mostě, zvaném Pastýřský, stojí opravená socha sv. Jana Nepomuckého z 18. století. Kult Jana Nepomuckého je velice silný nejen na Hlubčicku, ale v celém Slezsku. Jeho sochy nacházíme zde v Hrobníkách, ale také např. v Šimbornu, Vladěníně, Bavorově, Ratiboři atd.

Po stopách johanitů na hrobnickém obvodu.
1. Nedaleko na západ od Hrobníků se dostaneme do Šimbornu (dnes Debrzyca). První zmínka o vsi je z roku 1265 a byla vlastnictvím johanitů až do roku 1810. Uprostřed vsi stojí kostel sv. apoštola Jakuba Staršího a na jeho střeše vidíme maltézský kříž. Byl postaven na přelomu 16. a 17. století v goticko-renesančním slohu a dnes je jeho zevnějšek úpravami pozměněn.
2. Polní cestou je možné se dostat do zaniklé vsi, kterou po válce její noví osadníci nazvali Novosady. Původní vesnice byla postavena za komtura Herbersteina na počátku 18. století. Obyvatelé v roce 1930 postavili na místě dřevěné kaple z roku 1846 novou zděnou kapli zasvěcenou sv. Tereze. Na kapli je upevněna deska se jmény padlých v 1. světové válce. Polští osadníci se posléze z vesnice odstěhovali a domy byly rozebrány. Jen někde jsou vidět základy těchto domů a staré ovocné stromy z bývalých zahrad.
3. Ves Lysotice je zmiňována poprvé v roce 1377. Její kostel, zasvěcený Pozvednutí svatého kříže, byl postaven v 2. polovině 15. století. Z té doby se zachovala kamenná křtitelnice. Ves osídlili po roce 1945 vojenští vysloužilci z 1. polské armády a v 70.letech ji navštívil jejich bývalý velitel generál Zygmunt Berling.
4. V Dětmárově byl v 2. polovině 18. století postaven johanity kostel sv. archanděla Michaela původně v barokně-klasicistním slohu. Ve 2. světové válce byl však zničen a do dnešní podoby byl znovuvybudován v roce 1955. Na střeše je možné opět vidět maltézský kříž. Hlavní oltář zdobí obraz patrona kostela namalovaný v 2. polovině 18 století. Střechu brány hřbitova zdobí rovněž maltézský kříž. Uprostřed hřbitova stojí kříž z roku 1898 s nápisy německými i polskými. V Dětmárově žili a hospodařili Němci a Poláci společně.
Hlubčicko bylo územím, kde se stýkaly čtyři kultury: německá, česká, polská a židovská. Podle předválečného hlubčického katechety Aloise Mohla se na území okruhu hrobnické komendy mimo němčinu používal i jazyk polský a nářečí moravské. Postupující germanizace omezila používání polského jazyka a nářečí tzv. Moravců. Na počátku 19. století byly Jaronov a Dětmárov úplně polské, Lidměřice byly převážně moravské, na ostatním území převládal německý jazyk.
5. Bavorov sice nepatřil johanitům, ale patřil jim Jaronov, který je dnes součástí Bavorova. V Jaronově stojí novogotická kaple Srdce Ježíšova postavená v roce 1889. Před kaplí stojí 2 barokní sochy na podstavcích s nápisy v moravském nářečí. Jedna znázorňuje sv. Jana Nepomuckého a je Kaple v Jaronově
z roku 1767, druhá sv. Floriána z roku 1768 (viz foto).
Ve vlastním Bavorově kromě kamenného farního kostela existuje také kostel dřevěný sv. Josefa z 18. století. Na kříži před kostelem i uvnitř na obraze najdeme německo-moravské nápisy. Na hřbitově u kostela je pochován jazykový badatel Hlubčicka Felix Steuer (1889-1950), rodák z nedalekého Sulkova. Vystudoval slovanskou filologii na vratislavské univerzitě a působil jako učitel a ředitel na gymnáziích v Katovicích. Za jeho dětství se v Sulkově mluvilo polsky, ale po zesílení germanizace se obával, že polština zanikne. Stejně jako moravština, kterou se mluvilo v Bavorově a Jaronově. Proto psal knihy a slovníky. Např. Sulkovský dialekt, Bavorovské nářečí nebo Bránické podřečí, které bylo v roce 1932 z rukopisu přeloženo do češtiny.
6. Babice už ve 13. století patřily k hrobnické komendě. Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské vybudoval v 16. století komtur Jiří Pruskovský. Po čase se ukázalo, že je malý, proto byl zbořen a v pol. 18. století postaven nový. U kostela je instalována deska připomínající oběti v Tarnopoli, kde ukrajinští nacionalisté vyvraždili obyvatelé polské národnosti. Ti co přežili se usadili v Babicích a Bernarticích.
7. V Bernarticích mají kapli svaté Trojice z roku 1768.
8. V Lidměřicích také stála barokní kaple svaté Trojice, která byla označena maltézským křížem. Po vybudování velkého kostela ve vesnici však ztratila na významu a nakonec byla v roce 1960 zbořena.
9. Drslav patřila hrobnickým křížovníkům od roku 1256, ale ti ji již v roce 1437 prodali opavskému knížeti Vilémovi.

Johanité dnes
V Hrobníkách sice komenda byla zrušena v roce 1810, ale johanité fungují dodnes. Oficiální název řádu je Suverénní řád maltézských rytířů. Existuje nadále české velkopřevorství a v Polsku, po peripetiích s polským velkopřevorstvím vzniklém v roce 1775, následným jeho spojením s nově vzniklým velkopřevorstvím ruským a podřízením pruským úřadům, vznikl v roce 1927 Svaz polských rytířů maltézských, znovuobnovený v roce 1992.

Prameny a literatura
Heś, R.: Joannici na Śląsku v średniowieczu. Kraków 2007.
Historie Hlubčic, dostupná na webu glubczyce.pl
Müller, K.- Žáček, R. a kol.: Opava. Praha 2006.
Na stezce johanitů, dostupné na webu tvglubczyce.pl
Nicole [Nicolle], David: Rytíři řádu johanitů. Praha 2010.
Pořízka, J.: Maltézští rytíři v Čechách a na Moravě 1870-1998. Olomouc 2002.
Skřivánek, J.: Rytíři svatého Jana Jeruzalémského u nás. Praha 1995.
Šimák, J.V.: Pronikání Němců do Čech. Praha 1938.
Waldstein-Wartenberg, B.: Rechtsgeschichte des Malteserordens. Wien 1969.
Waldstein-Wartenberg, B.: Řád johanitů ve středověku. Praha 2008.

Příloha 1: Slovník míst česko-polský
Babice - Babice
Bavorov - Baborów
Bernartice - Bernacice
Břeh - Brzeg
Dětmárov - Dziećmarów
Drslav - Dzierźyslaw
Goldberk - Zlotoryja
Hlubčice - Głubczyce
Hrobníky - Grobniki
Jaronov - Jaroniów
Katovice - Katowice
Ketř - Kietrz
Kladsko - Kłodsko
Kozlí - Koźle
Lemberk - Lwówek
Lidměřice - Ludmierzyce
Lysotice - Lysięncice
Makov - Maków
Malá Olešnice - Oleśnica Mała
Novosady - Nowosady
Pruskov - Prószków
Rychbach - Dzierźoniów
Střihom - Strzegom
Sulkov - Sułków
Šimborn - Debrzyca
Vladěnín - Włodzienin
Vratislav - Wrocław

Příloha 2: Mapa hrobnického okruhu na současné mapě Polska
Mapa hrobnického obvodu
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.