Vodní mlýn v Rusíně

21. června 2010 v 21:52 | Bohuslav Fajkus |  Rusín

Mlýn stál v Rusíně již ve 14. století. Dosvědčuje to zmínka z roku 1352, kdy se tehdejší majitel Rusína Hynek z Hlubčic, zemský hejtman knížectví opavského, zavázal dodávat obilí ze svého rusínského mlýna klášteru v Hlubčicích pro výživu chudých dětí. K tomuto závazku se hlásil ještě v roce 1448 ochránce rusínského majetku, patřícího v té době již rektorátu kaple sv. Anny v Olomouci, Jindřich Sup z Fulštejna. Závazek zůstal zachován i když mlýn přešel do majetku rusínské rychty. (O historii Rusína viz více v článku Rusín-historie a současnost.) Od roku 1874 byl majitelem mlýna popisné číslo 69 v Rusíně František Hirmke. V roce 1927 bylo vodní právo, vedené ve vodní knize v Krnově pro moravskou část pod položkou 33, přepsáno na Julia Richtera. V roce 1937 jsou vedeni jako majitelé mlýna Karel a Anna Richterovi. Mlýn byl zničen na konci 2. světové války, mlynář Karel Richter byl zabit sovětskými vojáky a pochován v blízkosti mlýna. Dnes na místě, kde stál mlýn, nalezneme jen nepatrné stopy po základech budov. (Pohled na mlýn viz foto.)

Mlýn sloužil rusínskému velkostatku a místním sedlákům ke zpracování vypěstovaného obilí. Rovněž byl povinen mlít slad pro hrozovský pivovar. Nedaleko stály konkurenční mlýny v Hrozové, Pelhřimovech a Matějovicích. V Rusíně navíc stál na kopci větrný mlýn. Pojďme se o vodním mlýnu v Rusíně dovědět něco více. K tomu využijeme technickou zprávu zhotovenou Bedřichem Bergerem z Moravské Ostravy v roce 1937.
Vodní dílo se skládalo z těchto částí:
- jez na potoce Hrozová,
- nápustné stavidlo u jezu,
- náhon s rybníkem,
- stavidla u mlýna a jalová výpusť,
- vodní motor,
- mlýnský odpad.
Jez
Voda pro mlýn se odebírá z hrozovského potoka v místě, kde je potok zaříznutý do pravého svahu údolí. Jez je postaven podélně na levém břehu a kolmo na něj se napojuje napouštěcí zařízení. Jez je z masivní zdi z lomového kamene o tloušťce 0,7 m omítnuté cementovou maltou. Široký je 3,15 m a jeho přepadová hrana (koruna) je 0,7 m nad dnem odpadu za jezem. Jez je prodloužen o bočnici proti směru toku potoka asi o 2 m, rovněž o tloušťce 0,7 m a její výška je o 0,36 m nad korunou jezu. Druhá bočnice po směru toku je dlouhá 3,28 m o tloušťce 0,6 m a výšce 0,6 m nad korunou jezu.
Asi 12 m proti proudu se na levém břehu nachází primitivní jez z valounů, jehož nepravidelná výška je asi ve stejné úrovni jako výška hlavního jezu. Slouží jako odlehčující přepad při větším stavu vody. Přebytečná voda odtéká do potoka asi 20 m dlouhou odlehčující strouhou Při nedostatku vody se zvyšuje hrana tohoto jezu valouny a zeminou. (Situaci jezu na hrozovském potoce viz obr.)
Nápustné stavidlo u jezu
Nápustné zařízení je z masivní zdi o tloušťce 0,54 m, která je postavena kolmo na jez a tím také kolmo na směr toku vody. Nápustný otvor leží v této zdi pod vodou a má rozměr 0,83 x 0,33 m. K uzavření tohoto otvoru slouží jednoduché stavidlo z prken opatřené dřevěnou rukojetí. Rukojeť se pohybuje v železné svorce a dá se upevnit zastrčeným hřebem ve svorce.
Náhon s rybníkem
Náhon vede podél pravého svahu údolí potoka Hrozová a je dlouhý 406,2 m. Spád dna na této délce je 0,37 m. Břehy náhonu jsou zarostlé trávou, dno zaneseno bahnem. Náhon nebo-li mlýnský potok se před mlýnem rozšiřuje na rybník, který má plochu 240 m2 a v kterém se za suchého počasí voda shromažďuje. Majitel mlýna je povinen udržovat náhon v řádném stavu a je oprávněn vyhodit bahno při čištění dna na oba břehy náhonu. Podél náhonu vede příjezdová cesta od Hrozové k mlýnu a pokračuje do Rusína. Přes náhon se dá přejít po můstku a po pěšině šikmo přes louku přijít k můstku přes potok Hrozová. Takto měli rusínští cestu do hrozovského kostela nejkratší a nemuseli překonávat strmé stoupání po silnici Rusín-Hrozová.
Stavidla u mlýna a jalová výpusť
Z rybníka se přivádí voda k vodnímu kolu nejdříve betonovým žlabem širokým 0,8 m a dlouhým asi 17 m a potom dřevěným žlabem dlouhým 3 m. V betonovém žlabu se nachází stavidlo z prken a s dřevěnou rukojetí sloužící pro vzdouvání vody v mlýnském rybníku. Zhruba 10 m za ním je další dřevěné stavidlo, které slouží k zastavení přítoku vody na vodní kolo za současného otevření stavidla jalové výpusti k odvedení vody mimo mlýn. Jalový žlab je zprvu z lomového kamene a cementové omítky, dále ze zdi z kamene nasucho a ještě dále vede v zemině.
Vodní motor
Voda padá shora na dřevěné lopatkové kolo o ø 3,75 m a má 48 lopatek. Lopatky jsou 0,83 m dlouhé a zhruba 0,35 m široké. Kolo je nasazeno na dřevěném hřídeli, který přenáší kroutící moment na velké dřevěné kolo s bočním ozubením a z něho ocelovými ozubenými koly a řemenicemi na 3 stroje: na mlýnské složení se svislým hřídelem, na další složení pro čištění obilí nebo alternativně na pohon mlátičky pomocí axiálně přestavitelného ozubeného kola a řemenice. V mlýně se nachází ještě druhá komora pro vodní kolo, které zde dříve stávalo. Spád u mlýna, tj. rozdíl hladin vrchní a spodní vody, nebo také rozdíl mezi dnem náhonu a odpadu, byl naměřen v hodnotě 4,12 m.
Mlýnský odpad
Odpad vede uzavřeným kanálem širokým 1,5 m a vysokým 1,44 m. Boční stěny jsou z lomového kamene a strop tvoří válená klenba s náspem. Dále pokračuje v zemině a zprava do něj ústí Rusínský potok. Mlýnský odpad asi po 180 m končí v potoku Hrozová. (Situační plán vodního díla viz obr.)

Mlýnský cejch
Na mlýnu je připevněn fixní bod, ke kterému se vztahují výšky důležitých částí vodního díla. Horní hrana tohoto fixního bodu je o 0,155 m výše než přepadová hrana jezu. Tvoří jej vykovaná koule o ø 6 cm a k ní přivařený svorník s kotvičkami dlouhý 12 cm. Byl zazděn do severozápadní venkovní zdi mlýnské budovy dlouhé 21 m tak, aby vyčníval jen konec s koulí. U něho byla na zdi připevněna tabulka se začátečními písmeny majitelů mlýna K.u.A.R.1936. Připevnění fixního bodu i tabulky se konalo v březnu 1936 za účasti Adolfa Peschkeho, obecního radního z Rusína, Karla a Anny Richterových, majitelů mlýna a Ing. Bedřicha Bergera, úředně oprávněného civilního stavebního inženýra. (Torza mlýnských kamenů viz obr.)


Závěr
Rusínský mlýn zmizel takřka beze stopy. Pamětníků, kteří jej mohou pamatovat, je asi už velice málo. Snad potomci původních německých obyvatel mohou nést vzpomínky z vyprávění svých předků a snad nějaká zažloutlá fotografie zachytila momentky z doby, kdy mlýnské kolo "klapalo". Bohužel v tomto specifickém kraji zmizely i mnohé jiné stavby. Mezi nimi např. i mlýny v Hrozové a Matějovicích, o větrném mlýnu v Rusíně ani nemluvě. A tak jen archivy zůstanou posledním místem nesoucím důkazy, že tyto zajímavé stavby vůbec existovaly.

Prameny
SOkA Bruntál, Okresní úřad Krnov
ZA Opava, pob. Olomouc, MCO
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.