Srpen 2014

Památníky obětí Velké války na Osoblažsku

25. srpna 2014 v 22:20 | Bohuslav Fajkus |  Osoblažsko
První světová válka, zvaná velká, začala atentátem na následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda d´Este v Sarajevu 28. června 1914. Atentát provedl srbský student Gavrilo Princip. Válku Srbsku vyhlásilo Rakousko-Uhersko císařským manifestem Mým národům 28. července 1914. Německo vyhlásilo 1. srpna válku Rusku, 3. srpna Francii. Velká Británie vyhlásila válku Německu 4. srpna, Rakousko-Uhersko 5. srpna Rusku. Velká válka byla rozpoutána!
Vojáci z Osoblažska, tedy německé národnosti, rukovali do armády Rakouska-Uherska, aby také bojovali za svého císaře pána. Rakousko-Uhersko napadlo 12. srpna Srbsko, 23. srpna zahájilo ofenzívu v Haliči. Došlo k prvním obětem. Prvním padlým z osoblažských vojáků byl patrně Afred Peickert z Bohušova, už 24. srpna 1914, tj. necelý měsíc po vyhlášení války a den po zahájení ofenzivy na ruské frontě. Nejmladším teprve 18letý Franz Bobrich ze Slezských Rudoltic, který padl v roce 1915.
Válka skončila v roce 1918, kdy také vznikla Československá republika. V prvních letech nové republiky bylo postaveno mnoho pomníků se jmény těch, kteří v první světové válce zahynuli. Vztah obyvatel obcí byl většinou přímo osobní, protože mezi padlými byli členové rodiny, vzdálenější příbuzní nebo známí. Dnes už jsou jména na pomnících vesměs neznámá, protože rodiče či prarodiče dnešních obyvatel Osoblažska přišli do tohoto kraje až po druhé světové válce. Pováleční osídlenci neměli pochopitelně žádný vztah k těmto "německým" pomníkům, které navíc mnohdy nesly symboly vyvolávající negativní emoce. A tak byly mnohé pomníky zlikvidovány, poškozeny nebo z nich odstraněny různé symboly nebo desky se jmény.
Pomníky, které zůstaly zachovány, podávají svědectví o tragédii, kterou první světová válka představovala. Např. z Osoblahy přišlo o život více než 100 mužů, zBohušova 30. Na některých pomnících se vyskytuje i několik stejných příjmení, což může svědčit o nešťastném dopadu na jednu rodinu. Při bližším zkoumání jmen padlých, zemřelých a nezvěstných na pomnících zjistíme, že umírali i lidé velmi mladí. I když od té doby uplynulo hodně času, jsou pomníky dosud pietním místem. Bojiště války byla sice mimo území českých zemí, přesto byla katastrofou nejen pro vojáky na frontách, ale i pro obyvatelstvo v zázemí. Trpělo nedostatkem základních životních potřeb a neutišitelným hladem.
Na pomnících vedle vesměs německých jmen padlých, nezvěstných a zemřelých v důsledku nemocí a zranění vidíme výrazná hesla o válečných hrdinech padlých za vlast. Za jakou vlast? Osoblažsko s obyvatelstvem převážně německé národnosti bylo součástí rakouského Slezska a výzva císaře k válce, kterou nazval "Mým národům", byla zároveň ortelem smrti pro mnohé jeho obyvatele stejně jako pro obyvatele jeho celé mnohonárodnostní říše. Jejich představy o vlasti byly patrně stejně rozdílné jako jazyky, kterými mluvili. Poválečný vývoj to jasně ukázal. Čechům se naplnil sen o samostatném státě, Němci z pohraničních území však vesměs směřovali k jinému cíli - doufali ve vznik státu Německé Rakousko, jehož součástí měl být mj. i tzv. Sudetenland ve Slezsku, Snahy o odtržení těchto "provincií" od českého státu ukončil až vojenský zásah československé vlády počátkem prosince 1918. Separatistické snahy sudetských Němců se splnily až v roce 1938 rozbitím Československa. V poměrně krátké době po "velké válce" došlo k další, ještě hroznější válce.

V ČSR bylo obětem velké války postaveno nesčetné množství pomníků a tedy i pro tehdejší německé spoluobčany. A tak nacházíme i v řadě vesnic na Osoblažsku památníky obětem První světové války:
Bohušov - pomník u řeky nedaleko benzínové pumpy, odstraněny desky z žulového sloupce umístěného na podstavci. 20 jmen padlých a 10 pohřešovaných,
Bučávka - pomník ve středu obce, kombinovaný pomník s nápisem Osvoboditel T.G.M. 1914-1918 a 2. Světové války,
Hlinka - památník před obcí u silnice ze Sádku, poškozený, 19 jmen,
Horní Povelice - pomník před obcí u silnice z Liptaně, 19 jmen, postavený 1922, opravený 2000,
Janov - památník u silnice ve vsi, bez nápisu,
Jindřichov - památník na hřbitově před kostelem, bez uvedených jmen,
Karlov - pamětnídeska umístěná na kapli v 1922, 5 jmen,
Koberno - kříž u kaple, postaven 1931, 9 jmen,
Liptaň - pomník byl v r. 1946 upraven vsazením nové nápisové desky za původní, se jmény zavražděných příslušníků jednotky SOS fašisty v září roku 1938,
Matějovice - pamětní deska na čelní stěně kaple, opravena, 15 jmen,
Osoblaha - pomník v parčíku u cesty k nádraží, 108 jmen (některá špatně čitelná),
Pelhřimovy - zbytky pomníku přemístěný do zámecké zahrady na polské straně (Pielgrzymów),
Piskořov - kříž u chalupy č. 7 postavený v 1919, 1 jméno,
Sádek - kříž u cesty, 6 jmen na levé straně, přidána jména z 2. světové války,
Slezské Pavlovice - pomník u silnice ve vsi, 22 jmen,
Slezské Rudoltice - pomník postaven v roce 1921, 15 jmen, a kříž u kostela s nápisem beze jmen,
Životice - pomník u cesty a potoka, 15 jmen.

Jsou to tedy pomníky, kříže nebo jen pamětní desky. U většiny jsou uvedena jména obětí a je jich dohromady více než 200. Některé jsou nyní obnovené či opravené. Také mnohdy finančním přispěním původních německých obyvatel a jejich potomků, kteří na své padlé předky nezapomněli. Někdy k pomníkům přidávají i desky s obětmi 2. světové války, nenápadně a bez okázalostí.

I Gavrilo Princip "dostal" k 100. výročí začátku velké války svůj pomník. V Sarajevu byla vztyčena (27. června 2014) jeho dvoumetrová socha z bronzu.

Některé památníky 1. světové války na Osoblažsku:

Bohušov

Hlinka

Horní Povelice

Karlov

Koberno

Liptaň

Matějovice

Osoblaha

Slezské Pavlovice

Slezské Rudoltice

Sádek